Uplynulý týden jsem se přesvědčila o tom, že bůh skutečně nehraje v kostky. Když se někdo ukazuje v hnědých košilích před čtvrtmilionovým davem, těžko můžeme mluvit o „skryté symbolice“. Skrytá je možná těm, kdo se rozhodli vidět císařovy nové šaty. Ve svém dnešním komentáři zmíním krysaře, kteří vedou mladé lidi na kraj útesu, i krysy, které by nám mohly být užitečné velmi brzy. Jaké perspektivy k tomu všemu zaujímá moje generace?

Česká komedie po iluminátsku: Agenti CIA teď zapíjejí žal po hospodách

Před pár lety jsem narazila na internetu na hromadu emailu údajných českých iluminátů, satanistů a zednářů. To co mě nakonec přesvědčilo o jejich autentičnost bylo uniklé prohlášení velmistra spiklenců ve smyslu,

„Tady s tou partou idiotů, amatérů se nic nedá dělat – vzdávám to, rezignuji na svůj post a příchod Antikrista!“

Česká republika je údajně zemí se zvláštní spirituální ochranou. jak pravil můj kamarád, „Jsme totiž zemi kde pro-investujete miliony za státní převrat miliony a ona je z toho zas jen humoreska s Uhlířem a Svěrákem.

Agenti CIA se musejí po hospodách opíjet žalem.

Méně humorné některým občanům připadají souvislosti, na které jsem upozornila ve svém předchozím článku. Jsou jimi průvody politicky angažovaných dětí s bubínky a podkolenkami, nebo přítomnost mládežnického řečníka na tribuně, kterému z nějakého důvodu produkční agentura vytvořila šatník ve stylu 20. let NSDAP. Dobře placený profesionál by si přeci nedovolil zahrát takové faux pas, pakliže by jej sám zahrát nechtěl.

Konspirační server Aeronet ve svém bohatě ilustrovaném exposé nabízí každému možnost prohlédnout si císařovy nové šaty. Krásně mi to navazuje na začátek k obrázku slunečního císaře, kterým jsem otevřela celou tuto debatu. Autor se dopouští několika vzkazů, kterými rozhodně nepopřel, že by mé spekulace směřovaly na špatnou stranu.

(titulek 25/6/2019) Už zdaleka nejde jenom o propagaci Sudet, na scénu nastupují podprahové symboly a vzkazy, kterých si všimnou jenom zasvěcení!

Možná tedy paní Miluška z Jižních Čech, která je věrnou čtenářkou Aeronetu, v úctyhodném věku 93 let, je spíše narážkou na onen symbolický jazyk „zasvěcených“. Číslo 93 má v novodobém okultismu funkci pozdravu, Aleister Crowley jím podepisoval svoje dopisy.

Mináři a jiní krysaři

Aeronet si zcela správně všímá, že klíčovým aspektem ovládnutí dějin je, že minulost se zapomíná, a způsob, jakým se utváří nová generace:

Zákon času je krutý v tom, že staré generace umírají, aby mohly vyprávět, co zažily. Potomci potom zapomínají vyprávění rodičů, až nakonec vnuci neví o historii prarodičů a o tehdejších událostech světových dějin vůbec nic

Všímá si toho tentýž den také Erik Best ve svém komentáři:

Krysaři poblouzňující děti po celá desetiletí jsou dospělí, kteří před každou novou generací zastiňují realitu fungování světa. Dospělí ovládají školy, média a pracovní místa, a neustále předkládají krátkodobé pohledy, které neberou v potaz základní zákony přírody. To se projevuje erozí všech pilířů společnosti (…) V internetové éře se Krysaři stále více vyjevují jako mladí lidé, kteří pobluzují dospělé, i když sami nerozumí fungování světa natolik, aby mohli pochopit, že jejich zjednodušená řešení klimatické změny, nerovnosti a vládnutí jsou tím posledním krokem přes útes. Krysař Mikuláš Minář toto symbolizuje, když říká, že jedinou možností, jak udržet masy pospolu, je vyvarování se konkrétních názorů.

My o vlku, a vlk za humny. V den, kdy vyšly oba tyto komentáře, jsem na jednoho krysaře shodou náhod narazila. Na Právnické fakultě jsem navštívila přednášku motivačního řečníka Petra Ludwiga, autora bestselleru Konec prokrastinace. Je zajímavé, že přesto, že se knihy údajně prodalo 100 000 výtisků, neznám osobně nikoho, kdo by ji četl a to se mezi podnikateli a v motivačním žánru dlouhodobě pohybuji. O tom, jak se kupují řebříčky New York Times ovšem něco vím, takže si dovolím nestydatou spekulaci, že někdo Ludwigovi jeho slávu koupil. Pokud jste si toho dosud nevšimli, také práva na knihu popřípadě filmová práva se na Západě již běžně používají k legalizování velkých úplatků a jiných toků peněz. Důkazem toho budiž každá další memoárová kniha politika, která nikoho nezajímá a nikdo ji nečte, naposledy životopisný román Michelle Obama Becoming.

Je to další z těch věcí, které vás nutí obdivovat profesionální marketing, který předvádí se svým týmem Andrej Babiš. Alespoň byl od té lásky, že svoji knihu, kterou nenapsal a která nikoho nezajímá, rozdává a podepisuje zadarmo. To si Petr Ludwig přirozeně dovolit nemůže, jinak by jeho autorita nebyla věrohodná.

Podvod jménem Petr Ludwig: Mládežnická fronta vyhlašuje „Konec prokrastinace“

Ludwig v živém projevu působí jako trubka, které jeho velicí důstojník zapomněl zaplatit kurz řečnění. Občas se to stane, no.

První dáma USA také špatně mluví a k tomu má příšerný přízvuk.

Ale stát by se to nemělo. Já si kurzy herectví, výslovnosti a přednesu platím a to na ně nepobírám subvenci. Člověk by prostě měl svoji práci brát vážně, a ne jen tak na půl prdele. (Jak prohlašoval můj zesnulý učitel magie, americký záhadolog Vincent Bridges, „Většina lidí dělá magii je tak na půl prdele.“) 

Ale s takovouhle tu revoluci nedotáhnete.

Ludwigova přednáška Nastavení mysli: Jak změnit svoje myšlení opravdu o změně myšlení byla, ale ne asi tak, jak si důvěřivý návštěvník představoval. Dozvěděli jsme se, že projevem osobní odvahy je jít demonstrovat za odstoupení Andreje Babiše, že svoji knihu podepsal také Hillary Clinton a že nejdůležitější je kritické myšlení, které se projevuje tím, že v žádném případě nečteme Parlamentní listy.

Projev osobní odvahy jsem zaznamenala, skutečně jeden mladý pár ze sálu odešel ve chvíli, kdy se přednáška zvrhla v nezřízenou propagandu. Sama jsem dost odvahy neměla, abych neurazila přítelkyni, která mne s sebou vzala, ale dost mne svrbělo na jazyku, jak se autor vyrovnává s přítomností okřídlených výrazů jako je Clinton Body Count (česky přibližně, „počítáme hromadu mrtvol pod Clintonovým kobercem“). Také z publika zřejmě někdo tento termín už slyšel, proto bylo reakcí na první zmínku této dámy mrazivé ticho.

Skladba publika totiž nebyla příliš šťastně vybraná. Promítané záběry na postřílené studenty v téže posluchárně ke konci války nesklidily plánovaný ohlas, a mám i takový pocit, že obligatorní hrdina Holocaustu se u skeptických pražských právníků s velkou nesetkal. Jako záporný hrdina byl představen premiér Babiš a typizovaný volič SPD.

Klima, potravinová soběstačnost a krysa coby nejlepší přítel člověka

Včera jsem na Facebooku zachytila dobrý hlod:

V budoucnu bude naším nejlepším přítelem krysa. Je totiž k jídlu a umí najít vodu v podzemí.

Jak pravil vox populi, „To je dobry vtip jen abych se mu pak jeste smali az bude aktualni.“

Spoustě lidem z mojí generace totiž připadá kolaps potravinového systému jako možný, pravděpodobný. Možná i s tím souvisí snaha o rozbití Agrofertu: nebude-li, nebude chleba. A to doslova.

Můj spolubydlící, moje dobrá kamarádka a učitel angličtiny (jiný – tento sem uprchnul ze Spojeného království před deseti lety) se všichni učí farmaření a chystají se zcela vážně uprchnout na venkov, opevnit se a obnovit stará řemesla.

Já zůstávám ve městě vydělávat prachy. Až to tady všechno bude hořet, budu se na to raději dívat seshora z fajnového baru.

Už delší dobu pozoruji naprosto děsivý, chaotický pohyb mladých lidí (mileniálů – mojí generace) z místa na místo kolem světa. Máme-li věřit hlavní tezi Darwinovy evoluční teorie, pak přežívají ti jedinci, kteří se nejlépe dokáží přizpůsobit prostředí. Lidé kolem mě maximalizují svoje šance tím, že si vytvářejí lokální podpůrné struktury, potravinovou soběstačnost a nebo pracují na dálku pro klienty z dražších zemí a žijí v levnějších. Když všechno, co potřebujete, je jeden kufr, opravdu to vaši šanci na přežití zvyšuje.

Cesta z města: Když není, kam prchnout

Ve svém zdařilém seriálu o úpadku velkoměst se naposledy opřel Paul Joseph Watson do Londýna. Video s názvem London is s Shithole ilustruje v komentářích převažující postoj mojí generace, že nejlepší, co můžeme udělat, je pořídit si zbraně, dát se na kurzy sebeobrany, farmaření a vystavět si bunkr. Samozřejmě, ne každý je psychologicky vybaven na všechny části tohoto nového „preppper“ životního stylu (česky – preppeři – ti, kdo jsou připraveni na očekávaný kolaps společnosti) a já jsem toto zářným důkazem. Těžko vyměním střevíčky za holinky, takže zůstávám v babylonských útrobách města, které se začíná měnit v nádhernou, ale apokalypticky předraženou zašívárnu.

Do Prahy dnes uklízejí studovat svoje děti pánové z východu i západu, jsou části Vinohrad, kde obchody nemají ani cedule česky. Praha zaznamenává také obrovský nárůst turismu, s tím, jak se každá slavná západní metropole stává méně slavnou a méně bezpečnou. Pro místní to znamená, že budou ve čtyřiceti bydlet po čtyřech na bytě, a za svůj pokoj platit deset tisíc. Taková je nyní moje existence, za kterou jsem vděčná.

Svým klientům už ale dva roky radím odjebat se z Prahy. Jste-li svobodná žena s průměrným platem, nemůžete to přežít. Spoustu lidí si myslí, že se dobře zašijou v Praze, což způsobuje že pronájem pidibytu v centru (nebo teď už i kdekoliv jinde), který před 8 lety stal osm až deset tisíc, se dnes vyšplhal na dvakrát tolik. Za pronájem garsonky v centru Prahy dnes zaplatíte šestnáct až osmnáct tisíc, typicky plat se pořád pohybuje kolem dvaceti.

Jediné, co mne na této situaci těší, že pokud mají pravdu všichni ti spekulanti, policajti a rozvědčíci, tak Česká republika má jakousi zvláštní polohu mezi východem a západem, a organizované zločinecké gangy, mafie nebo dokonce islamisté se údajně dohodli na tom, že tady v tom místě bude klid, aby se tam mohli jezdit rekreovat v lázních a uklízet tam svoje děti a manželky. Nevím, co je na tom pravdy, ale osobně bych tomu věřila. Jediné, co mne drží v Praze nad vodou, je vědomí, že pokud by těch lidí, kteří se sem přišli zašít, bylo kritické množství, zřejmě by to vystačilo na to, aby zajistili že Praha bude jako New York City – kurevsky drahá, ale bezpečná.

Dovolím si ještě jeden komentář, kde se pustím již otevřeně na pole politické konspirace. Od sepsání svého příspěvku „Sluneční symbolika v demonstraci za svržení české vlády na letní slunovrat“ se mi podařilo dohledat řadu dalších pozoruhodných souvislostí, které můžeme studovat jako esoterické souvztažnosti, tedy korespondence (z lat. „respondere“ – odpovídat si). Ezoterické souvztažnosti jsou základem veškerých rituálů a věštění. Základní myšlenkou esoterického pohledu na skutečnost je, že jednotlivé prvky mikro a makro kosmu si navzájem odpovídají. Jak se říká v New Age kruzích, „Náhody neexistují“ nebo ještě jinak, „Bůh nehraje v kostky“ (Albert Einstein).

Slunce, sluníčkáři a letní Letná

V prvé řadě se hanbím za to, že jsem ve svém článku opomenula, nakolik byla nedělní demonstrace ukotvená v symbolických souvislostech samotného místa. Astrologickou korespondencí české země, stejně jako hlavního města Prahy, je Slunce. Český národní lev, jako hrdý vládce savany, je samozřejmě zvířetem solárním. Když učím lidi sestavovat si vlastní rituály, kromě načasování je důležitým aspektem také volba místa a celkově co největší navázání rituálu na jeho cíle, prostřednictvím symbolů.

V tomto ohledu mne velmi zaujalo, jak rezonuje se sluneční symbolikou celé události i místo, na které se koná – byť z praktického pohledu není v Praze jiného vhodného místa, než právě Letná. Nicméně právě „Letná“ na letní slunovrat nabývá z běžného místního jména kvalitu symboliky.

Další jazykový aspekt celé věci, který mne zaujal, je dnes už odeznávající trend, kdy skeptická část společnosti označovala naivní revolucionáře jako „sluníčkáře“ nebo „sluníčka“. To je jistě zajímavé, a vede mne to k řečnickým otázkám, zda čeští „sluníčkáři“ v neděli o letním slunovratu spatřili vystoupit svého slunečního boha.

Magické zaklínadlo slunečního boha

Je oblíbené heslo Mikuláše Mináře, „Naděje zlátne“, zaříkáním nebo zaklínadlem? A je v takovém případě černou nebo bílou magií? Možnou odpověď nabízí ve svém komentáři Petr Hampl:

(Parlamentní listy): „Naděje zlátne“ je výrok, který Mikuláš Minář opakuje snad na každé demonstraci. Společně s tím je výrazné i barevné oblečení, které má při vystoupeních na sobě. Myslíte si, že jde o pokus navázat na silné osobnosti typu Václava Havla?

Navázal spíš na Adolfa Hitlera. Mluvit na demonstraci a obléct se po vzoru Hitlerjugend, to se jen tak nevidí. Předpokládám, že o té podobnosti ani neví, ale je šokující, že student filosofické fakulty má tak slabou znalost moderních dějin, že neví nic o hnědých košilích.

Zda o ní ví nebo neví samotný pan Minář je dle mého méně důležitá otázka, nezastírám svůj dojem, že se každopádně jedná o zcela vědomě řízenou aktivaci archetypů v lidském podvědomí. Protože co jiného je propaganda, magie nebo reklama? S prvním efektivním propojením všech tří konceptů přišly právě totalitní režimy ve 20. století.

Při přepisování konceptu článku mne napadl ještě jeden slovní obrat, který v posledních letech v Praze často slýchám, a tím je bonmot, že nám nějak „hnědne“ společnost, nebo že se nám „fašizuje pražská kavárna“. Vyjadřují takové obavy kolektivní mysl lidí, která je tímto směrem vedena a manipulována?

Sudetsko-vatikánské spiknutí a příjezd sluneční bohyně Čaputové

Vraťme se zpátky k nedělní demonstraci. Konspirační server Aeronet přinesl spekulaci o tom, že jednou ze zájmových skupin, které podporují protesty proti Babišovi, je sudetoněmecký landsmančaft. Jeho jeho hlavní souputníky uvedl katolický klérus a oligarchu Zdeňka Bakalu. O boji oligarchů nelze pochybovat, spojení Vatikánu a sudetoněmecké lobby, ta mne však zaujala, a ta si však zaslouží zvláštní poznámku.

Obě vlivové skupiny se totiž rády společně ukazují, o čemž svědčí množství fotek, na kterých se druží funkcionáři KDU-ČSL s prominenty landsmančaftu. Napojení revizionistů Benešových dekterů na katolické struktury je známou skutečností.

Souvisí to nějak s tím, co nám krypticky a ve svém typicky humorném duchu naznačuje Laďa Větvička? 

Aeronet si dovoluje jít tak daleko, že případ nedávného medializovaného znásilnění české dívky Afričanem označuje za „vrtění psem“, tedy záměrný pokus o zmanipulování mediálního cyklu, aby se pozornost odvedla od důležitého tématu. Tím má být podle Aeronetu revoluční výrok soudu v Hradci Králové, který otevírá cestu k faktickému prolomení Benešových dekretů:

„Vdova po vojákovi Wehrmachtu ve službách nacistické vojenské rozvědky bude v ČR restituovat majetek ve výši 3 miliard korun! Ve výčtu se nachází pozemky, budovy, lesy, silnice, úseky železničních tratí, hospodářské statky, kde dnes hospodaří soukromí podnikatelé, vodní toky a dokonce celý zámek s kompletním mobiliářem, který je národní kulturní památkou! Sudetoněmecký landsmančaft triumfuje a označuje rozsudek za precedens pro další žaloby!“ (Titulek článku z 18. června.)

O tom, že sudetské téma je aktuálně živé, jsem se náhodou přesvědčila i v mezinárodních vodách. Na mém oblíbeném blogu Phi Beta Iota (Robert Daniel Steele, ex-CIA a kolektiv), mne nedávno šokoval otevřeně prosudeťácký pamflet, který tam vyšel 8. června.

No nic, asi pošlu svůj první dopis do redakce.

Vedle nedělní demonstrace byl hlavní událostí slunovratového víkendu příjezd nové slovenské premiérky do Prahy na první oficiální státní návštěvu. Jedná se i v jejím případě o ritualizovaný a předem připravený triumfální příjezd slunečního božstva v období maximální moci Slunce? Některé detaily tomu nasvědčují.

Český internet na sebe se spekulacemi nenechal dlouho čekat. Paní Čaputová se totiž často a ráda nechá vídat ve společnosti muže, který je sám předmětem mnoha konspiračních teorií a legend, jak dokládá populární parodická stránka. Mediálně známý kněz, filosof a spisovatel Tomáš Halík je mimo jiné přezdíván doktor Solfernus, podle intrikánského čerta ve slavné české pohádce.

Snad žádná jiná osobnost české duchovní scény nevygenerovala tolik podařených parodií – Halík je v nich vídán jako čaroděj Rumburak, kterak slouží černou mši nebo coby římský voják, který umučil Krista. Žádná osoba nevzbuzuje mezi katolíky takový rozruch. Když jsem studovala na filosofické fakultě, poznamenal o něm jiný profesor z našeho ústavu, že „…takhle jsem si jako dítě představoval čerta.“

Politické zřízení jako skládka, která hoří

Na celém zvolení Čaputové je fascinující jedna věc, a tou je, jak se prezidentem může stát někdo, koho ještě 3 roky před tím nikdo nezná, a jehož jediným politickým úspěchem bylo, že mu neziskovka udělila environmentální cenu. Žena, která bojovala o skládku, prezidentkou. Je to jakýsi symbol času, nebo nám tím skrytý tvůrce dějin dvá najevo, že celý náš politický systém je skládka, bordel?

Je horko. Můj nový učitel angličtiny před dvěma lety utekl z Texasu, protože tam bývá horko ještě větší. Bavili jsme se chvíli o politice, tak mne naučil nový idiom: „It is on fire.“ Tedy, něco jako, je to v pi*i. Až na to, že Američané nemají v pi*i, těm to hoří. Pak se rozhodl mi ještě něco přidat, že se mi to bude hodit do slovní zásoby, až budu komentovat politiku. Prý se teď o Americe říká:

„It´s a dumpster fire.„

Tedy už to není jenom bordel, už to i hoří. Výsledkem je pro mne jako pro Češku idiomaticky správná představa hromady bordelu, co se vzňala.

Tyto osoby, které se dostanou na výsluní (sledujete ten solární proud v mých slovech?) zdánlivě odnikud, tedy z ulice, samozřejmě ve skutečnosti z ulice nikdy nejsou. Vždycky mají skrytý původ, třeba nemanželský, od někoho pevně usazeného ve vládnoucích strukturách.

A tady začíná zábavná konspirace, nad kterou se teď tetelí mnohý horkem rozrušený katolík – co když je Čaputová ve skutečnosti Halíkova dcera?

Ti, kdo spekulují o vatikánsko-sudeťáckém spiknutí, si mohli povšimnout státního daru, který Čaputová od Zemana dostala. V politice jsou všechny dary, časy a vystoupení nositelem významu. Některé významy jsou zjevné, jiné skryté. Vždycky jsou však zjevné těm, k nimž mají promlouvat. Prezident Zeman zvolil brož s motivem lípy, českého národního stromu. Zdánlivě triviální řekli byste. Ale Čaputová dostala brože tři, až to některé experty vyděsilo. Proč by mohl být v očích určitých lidí takový dárek nevhodný?

To nám samozřejmě bývalý hradní protokolář neřekne. Pro odpověď však můžeme zajít do historie:

Lípa patřila mezi jeden ze dvou stromů, které indoevropské kmeny od nepaměti uctívaly. … Druhým takovým stromem byl dub. Dohromady s lípou tvořily silnou významovou dvojici. Dub v ní zastával roli mužského prvku, lípa ženského. Tuto symboliku přijali za svou v pozdějších dobách Slované, Baltové a Italici. V době národního obrození ale doznala symbolika stromů významných změn. Ve středoevropském kontextu byl dub stále více spojován s německým národem, zatímco lípa se slovanským. Vše vyvrcholilo na Všeslovanském sjezdu v Praze roku 1848, kde se lípa stala stromem Slovanů i oficiálně. Od té doby ji za svůj národní strom považují i Češi.

Vybírám z komentářů k tématu

„Esoterická a okultní symbolika demonstrace v neděli 23. května“

Někteří z mých přátel se domnívají, že ani pečlivě zvolená symbolika masového rituálu se úspěchu nedočká. Jaký je jejich okultní pohled?

„Volba solárního archetypu ve skutečnosti není příliš šťastná. Jeho stinnou stránkou je egocentrismus, nabubřelost, sebedramatizování, a to jsme mohli dobře vidět.“

Jiní si všímají samotných astrologických konstelací, za kterých se demonstrace odehrála:

Nárůst okultní a pohanské symboliky pozoruji už léta v reklamě. Nově si jej začínám všímat ve výpravách politických hnutí. Nemusíme věřit v okultní či metafyzickou moc symbolů proto, aby rozuměli tomu, že působí na lidské podvědomí. Nedělní demonstrace hnutí Milion chvilek za demokracii se odehrávala ještě v plné síle velkého svátku letního slunovratu, který patří k nejstarším svátkům lidstva. Podívejme se proto na astrologickou okultní symboliku celého shromáždění.

Můj poslední příspěvek se týkal slavnosti letního slunovratu, která astronomicky vrcholila v pátek 17:55 odpoledne. Oslavy těchto svátků, které patří k těm nejstarším, jež lidstvo zná, se však odehrávaly řadu dní a i dnes většinou oslava spadá na nejbližší vhodný den. Jak jsem se zmínila na posledním semináři Magická mysl, při načasování důležité události čaroděj volí hodinu kombinací několika klíčů ze všech dostupných možností – podle fází Slunce, Měsíce, planetárních hodin.

Nedělní demonstrace se tak odehrála ještě v plné síle svátku letního slunovratu, v okamžiku, kdy sledujeme maximální vliv Slunce na zemi, v neděli, den Slunce podle starého římského kalendáře, kteří řídí také náš týden (Sunday – anglicky „den slunce“).

Připomeňme si, co sluneční symbolika znamená. Solární vliv reprezentovaný zlatou nebo žlutou barvou představuje kvalitu zlata, tedy nejcennějšího z kovů. Implikuje něco drahocenného, svatého, spásu nebo božský původ – jak můžeme vidět na starých obrazech.

Sluneční symbolika je silná, odvěká. Bez Slunce není život.

V tomto smyslu je zjevné, proč tvůrci image demonstrace zvolili do svého středu ne jednu, ale hned několik osobností se zrzavými vlasy. Konkrétně osobu pana Mináře lze vídat snad jen výhradě ve žlutých a oranžových tričkách. Lidé, kteří za tvorbou image stojí, nebo ti kteří je najímají, jsou si tak okultních principů velmi dobře vědomi. Svojí volbou symbolů v příjemcích sdělení podporují archetypální ideu, že právě pan Minář se může stát oním spasitelem, postavou božského dítěte, které vyvede národ ze tmy.

Lidi většinou udivuje buď to, když zjistí, že mám dlouholetou zálibu v marketingu, protože by to nečekali od „čarodějky.“ Nebo se diví, proč se někdo, kdo umí podnikat, zabývá něčím tak obskurním, jako je esoterika. Obojí je však nepochopením samotného principu, na kterém marketing a okultismus funguje. Princip je stejný – je to umění působení na lidské podvědomí.

Na obrázku: Francouzský král Ludvík, zvaný „král Slunce“ vedle hlavního mluvčího hnutí Milion chvilek pro demokracii, Mikuláše Mináře. Vpravo pak oslava letního slunovratu na Stonehenge.

Vybírám z komentářů k tématu

„Esoterická a okultní symbolika demonstrace v neděli 23. května“

„Zapomněla jsem ještě jeden klíčový prvek, a tím je správné ukotvení symboliky na tradice místa. Právě astrologická souvztažnost Prahy a celé české země (Lev – sluneční zvíře) se uvádí jako sluneční. A kdo ví, možná je slovní hříčkou i místo konání demonstrace – „Letná.“ Také je zajímavé, že stoupencům určitého politického směru se hanlivě přezdívá „sluníčkáři.“

– Anima Noira, později doplněno

„Souhlasím s okultismem v politice, ale absolutně si nemyslím, že právě Minář má jinou úlohu, než přivést lidi na ulici.„

– Jiří Maria Mašek, homeopat, autor a publicista, vydavatel on-line magazínu Věk světla.cz

„Právě v jeho případě by mnohem lepším příměrem byl Lucifer. Není světlo jako světlo… (…) Protože on je všechno možné, ale sluneční dítě rozhodně ne.„

– Ladislav Henek, publicista, Svobodné univerzum: Kupředu do minulosti

„Já tedy vím, že na demonstraci byli jak křesťané – tak satanisté. Z toho nám vyplývá, že Andrej Babiš je osoba společnost spojující a to i v tak vypjatých polohách náboženských postojů, ale dost vtipkování. Na demonstracích byly použity některé magické praktiky. Rozhodně výběr data nebyl náhodný. Necháme stranou politiku – avšak z magického pohledu byla akce dobře načasovaná. Všichni zúčastnění potvrzují jedinečnost atmosféry, což vypovídá o výronu sil, možná i tvorby egregoru (umělé bytosti, kolektivní mysli, pozn.) jímž má docílit demontáž stávající vlády. Obával bych se zpětného nárazu, který jak pozoruji na sebe nenechá dlouhou čekat neboť i okultista amatér ví, že akce nezůstane bez re-akce. Já sám bych se do podobných magických hrátek nezapojil, protože uvádějí ve společnosti do pohybu síly, které NELZE snadno směřovat. Pokud se tu někteří rozhodli vyvolat magický konflikt, je třeba vnímat, že jeho průběh lze přirovnat k souboji, který je veden házením granátů… následky nejsou pro účastníky magických bojů od působení výbušnin odlišné.“

– Zbyněk Milner, propagátor lidové magie a tradic, autor stránek Domácí magie a Magická domácnost

Ke Zbyňkovu komentáři si dovolím ještě toto:

„Jsem ráda že se přidává někdo jehož znalostí okultních principů si vážím i s tímto varovným hodnocením. Ale s tímto používáním masových rituálů už přišly režimy před mnoha desetiletími… Já bych se nechtěla účastnit rituálu, o kterém ani jeho účastníci neví, že je to rituál. V takovém okamžiku člověk není aktivním tvůrcem své magické reality … Jako příklad výronu který se nikdy nepodařilo zastavit, se uvádí často osvobozeni Haiti, které bylo vedeno vudu kněžími. Osud země od té doby byl naprosto tragický. Mnozí věří, že egregory, které se podařilo vyvolat, se už nikdy nikomu nepodařilo zkrotit. V New Orleans se věří, že způsobí hurikány.“