Hrob, na kterém chyběla dvě jména

Čvc 22, 2018 | 0 komentářů

Příběhy, které poslouchám při vykládání z karet, jsou dojemné, smutné a někdy taky pořádně duchařské. Ráda bych se s vámi o jeden takový dnes podělila.
Dnes ráno jsem vyslechla zajímavý příběh.

V rodině, která na první pohled netrpěla žádným neduhem, začala pubertální dcera trpět sebevražednými sklony. Rodiče si nedovedli vysvětlit, co ji táhne k morbidním myšlenkám a k posedlosti smrtí. Několik mých otázek pak odkrylo rodinnou tragédii.

Krátce před narozením této dcery a těsně po něm zahynulo v rodě několik lidí. Předčasně, tragicky. Bylo zjevné, že se s jejich smrtí se nikdo nevyrovnal – o narození mrtvého dítěte před nimi se její dcery nikdy nedozvěděly… mrtví měli společnou jednu věc: nikdy nebyli pohřbeni. V té době nebylo ve zvyku rodičům předávat k pohřbení ostatky mrtvě narozených dětí a ty končily v nemocničním odpadu. Dítě, které se narodilo mrtvé, nedostalo ani symbolický hrob, kam by mohli chodit truchlit. Jakoby nikdy ani neexistovalo. Urna s ostatky mladého muže, který se zabil v autě, zůstala navždy ve skříni. V Čechách to není nikterak neobvyklý osud.

Co se v takovém případě stane si můžeme popsat duchařsky, a psychologicky. Každé tajemství působí v rodině jako temná síla, která žijící členy ovlivňuje, i když o něm neví. Nebo vlastně právě proto. Cítí něco, ale neví, co. Můžeme si také představit spirituálně, že bariéra mezi oběma světy, světem živých a mrtvých, zůstane nezavřená a jakoby chtěla někoho dalšího pohltit. Psycholog by řekl, že nejslabší / nejcitlivější člen rodiny na sebe bere rodinné trauma a kostlivce ve skříni začne vytahovat svým chováním. Začne ho znázorňovat. Tuhle rodinu čeká dlouhá cesta k uzdravení, ale je jasné, kde bude chtít začít:

sejít se všichni na hřbitově a do náhrobního kamene rodinné hrobky nechat přitesat dvě chybějící jména…

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *