Psychičtí upíři se často projevují určitými sklony, posedlostmi a zvyky. Samy o sobě nemusejí znamenat, že se nacházíte v kontaktu s upírem, ale čím více pohromadě jich najdete, tím větší pozornost je třeba věnovat tomu, zda už se náhodou nechytáte do něčích osidel. Pokud se v nich poznáte, stojí na místě zamyslet se nad tím, jestli tyto sklony nemůžete mít vy sami – nebyli byste první ani poslední.

Jak se projevuje psychický upír?

Upíři se vždycky cítí nadřazeni všem a všemu, byť pro to nemusejí mít zřejmé důvody. Kromě pohrdání zákony boha i člověka, které jsme zmínili v prvním díle, se potkáte i s výstředními tvrzeními, o tom, že upír dokáže ovládat počasí nebo třeba myšlenky jiných lidí.

Takové řeči v žádném případě nezametejme pod koberec jako bajky a zkazky nebo něčí bujnou fantazii. Spoustu upírů sklony k okultismu má, i určité schopnosti. Hlavně ale takové řeči prozrazují jejich nezkrotnou touhu ovládat druhé lidi a prostředí. A to je dominantní rys každého upíra, kterým se sám odhaluje.

Dalším velmi typickým rysem je blahosklonná touha neustále „pomáhat druhým.“ (Ano, jestli vás to právě napadlo, tak spoustu těchto typů bohužel potkáte v pomáhajících profesích.) Typický upír vám bude podsouvat až vnucovat svoji pomoc, vlichotí se do vaší přízně a bude se hledět stát nepostradatelným. Tito lidé mají neuvěřitelnou instinktivní schopnost vrhat se na oběti nějakým způsobem oslabené, když mají tendenci nabízenou „pomoc“ přijmout. Je to lákavé a snadno dostupné. Samozřejmě, že upírova pomoc vás ovšem přivede akorát tak do pekla.

Typický upír je také výborný citový vyděrač, a svoje body sbírá často jenom proto, aby vás pak mohl tahat za emocionální vlákno, „Ale podívej se, kolik jsem toho pro tebe v minulosti udělal!“ Přitom jeho tvrzení vůbec nemusí být pravda. Řeči o tom, jak jste byli děsně potřební a oni vás vytáhli z největšího bláta mohou být jenom součástí jejich od začátku výrazné sugesce.
Psychický upír totiž soustavně a všestranně buduje svoji převahu nad obětí. Tato převaha může být posílena věkovým rozdílem, rozdílem v postavení nebo finančních zdrojích. Jistě si všichni vybavíte toho či onoho šéfa, který léta zneužívá o svoje dvacet let mladší sekretářky jako milenky. Tito lidé zřídkakdy mají skutečné okultní schopnosti, ale jejich sklon a schopnost psychicky ovládat je fenomenální.

Když upír nemá, čím by nad vámi demonstroval převahu, uchyluje se k různým druhům citového vydírání, které mohou často hraničit až s vymýváním mozku a vytvářením paranoii. (Není tedy divu, že nejlépe se těmto typům daří v sektách a v prostředí, kde jsou všichni přiměřeně paranoidní, jako jsou různé okultní a duchovní kruhy.) Nakonec se budete sami dosti divit, jaké bludy jste od upíra „zbaštili“ a kde jste nechali zdravý rozum.

Jedna mladá žena si až po rozchodu uvědomila, že ji přítel od začátku ovlivňoval silnými pocity viny za to, že ho „podváděla“ a „zlomila mu srdce.“ Jelikož byla v jádru dobrá duše, měla sklon stále se mu to snažit všelijak vynahradit. Teprve po rozchodu se jí rozednilo a uvědomila si tu neuvěřitelnou lež, že jí totiž o jejích údajných prohřešcích vlastní sugescí přesvědčil a nic takového se nikdy nestalo! To, že chodila na schůzky s jinými muži bylo naprosto v pořádku, jelikož si v té době jenom nezávazně dopisovali a nikdy se neviděli.

Upíři se totiž v milostných vztazích projevují často neuvěřitelnou žárlivostí a majetnictvím. Respekt k cizí svobodné vůli je jim cizí, a často si vynucují projevy lásky, zejména veřejné, i když je to jejich partnerovi nepříjemné. Bohužel tento rys upírů často plodí letité neštěstí, jelikož muži i ženy tohoto typu se snaží si svoje partnery připoutat těhotenstvím nebo sňatkem.
Upír kolem sebe vždycky šíří rozeznatelnou atmosféru chaosu nebo tajemství, kterou je obtížné rozklíčovat. Mnohé věci zatajuje a může se z něj vyklubat i úkladný lhář. Nakonec se vždycky budete cítit provinile vy, z svoje pokusy uvést věci na pravou míru.

Jedním z nejvíce nepříjemných rysů psychického upíra je jeho bezmezná agrese a pomstychtivost, jakmile se mu oběť vysmekne. Tato reakce, nebudu vám lhát, může mít i vražedné zabarvení a je součástí tlaku, který oběti udržuje paralyzované na místě.

Pokud se chcete vymanit z moci psychického upíra, vzdejte se veškerých fantazií o tom, že to půjde „po dobrém.“ Budete muset ustát teror, který však typicky trvá jenom do chvíle, kdy pochopí, že se nedáte zlomit, a přesune svou pozornost k další oběti. Také je třeba jednat prozíravě a nebát se použít lest, jelikož upír je ve své jednostrannosti často velice hloupý a to je jeho slabá stránka.

K tomuto bodu bych mohla vykládat četné historky z praxe, které by mohly racionálnímu člověku znít až pověrečné, jako o to, jak můj kamarád s manželkou doma drželi po 12 dní zamčenou pološílenou ženu, která od upíra utekla, a její bývalý chodil pod oknem. Dvanáctý den jeho moc opadla, energetické pouto se rozpadlo, a on zmizel a už se nikdy neobjevil.

A tak to skutečně chodí. Oběť musí vynaložit tím větší sílu vůle, čím déle se ve zhoubném vztahu nachází. Pouto nakonec povolí, ale vracet se je cesta do pekla.

Některým upírům je nejlepší se otevřeně postavit, například i cestou soudu. Někdy je to ovšem velmi špatný nápad, a nejlepší, co můžete udělat, je po anglicku se vypařit a odepsat ztráty.

Spousta upírů má sklony, které se dají popsat jako sadistické. A přitom nemusí jít zdaleka o lidi, kteří se vědomě hlásí k SM. (Tito lidé mezi svými zásadami zdůrazňují dobrovolnost, bezpečnost a příčetnost, což je přesně to, co psychickému upírovi naprosto chybí!) Častěji se to projevuje donucováním partnera do různých sexuálních praktik, nezájmem o jeho vlastní prožitek nebo – u ženských upírů – záměrným budováním sexuální posedlosti u daného muže.

Upíři mívají často nějakou morbidní zálibu nebo „divný“ vkus, který vás může ihned zarazit.

Nikdy nezapomenu na fotografii tetování svého přítele, kterou mi přinesla jedna klientka. Motivem bylo plačící ženské oko. „No není to divný?“ pravila. „To si teda pište!“

Psychický upír nemá smysl pro humor, a čemu se zejména nedokáže zasmát, je on sám. Rád si ovšem utahuje z druhých , a to i dosti zlovolně.

Někteří upíři vynakládají obrovské úsilí na to, aby se jevili dokonalí. Mohou být vlivní, úspěšní a uznávaní, ale je to jenom druhá část strategie, jak získat psychickou převahu nad obětí. Někteří soudí, že toto také dělají proto, aby nemuseli čelit vědomí toho, že s nimi něco je v jádru špatně, že jsou zlí. Psychický upír může od nezlomného pana dokonalého přeskakovat k sebevražedným náladám, a často to i dělá. Bude se domáhat útěchy, že je pro vás dost dobrý, a pak se vrátí do polohy, že vy nejste dost dobří pro něj.

Upíra vždycky prozrazuje jeho drama a utrpení, které kolem sebe rozsévá. Pozorováním svých tělesných reakcí nejlépe zjistíte, jestli to, co prožíváte, je v souladu s tím, jak o tom smýšlíte. Rozpor naznačuje, že by zdrojem mohla být něčí manipulace.

Kdo jsou psychičtí upíři?

Neexistuje žádný úplný popis fenoménu psychického upíra – může jím být každý. Ať už si je toho vědom, nebo ne. Pokud vám při čtení výše uvedených rysů naskakovaly konkrétní vzpomínky a osoby, možná se kolem vás nějaký motá… pokud vám to zní trochu jako vaše vlastní minulost, možná jste dráhu nevědomého upíra opustili. Protože na rozdíl od legendárního upíra, který saje krev, psychický upír může spatřit svůj odraz v zrcadle – když se dostatečně podívá.