Za vším jsou duchové

V domorodých kulturách veškeré potíže a trápení souvisí s duchy. Člověk, který je násilnický a vzteklý, má rozlícené své strážné duchy nebo má na sobě přisátého démona. Ten, kdo pocituje slabost, je sužovaný upírem. Zajímavé je, že dodnes v angličtině člověk, který má dobrou náladu, je „in good spirits“, tedy obklopen dobrými duchy. Pokud je nemocný, obrátili se jeho duchové proti němu nebo jej opustili.

Komu hrozí potíže s duchy?

Jsou lidé, kterým hrozí potíže s duchy daleko více, než jiným a jsou to paradoxně titíž, kteří projevují největší přirozené nadání se světem duchů komunikovat. Příčinou je mechanismus toho, jak se lidé stávají jasnozřivými následkem traumatu. Tito lidé mají tendenci hledat únik od bolesti tak, že vyhledávají duchovní praxi a změněné stavy vědomí. Chtějí být prostě raději „jinde“. Fakticky tedy žijí často ve stavu, kdy jsou jen na půl vědomě přítomní v této realitě a tak pro ně přirozeně nebývá problém komunikovat s duchy a vnímat nadpřirozené jevy, ale také je pro ně obtížné se od nich odstínit.

Setkala jsem se s takovou ženou, která měla velmi slabé rodinné zázemí a letitou historii deprese. Ani v 35 letech si nedokázala najít stálého partnera a emancipovat se od rodičů. Krátce poté, co se u ní projevily mimořádné věštecké schopnosti, začala experimentovat se vzýváním egyptských bohů… a zhroutila se. Skončila s diagnózou paranoidní schizofrenie. Už několik let ji obtěžují hlasy.

Bohužel ve fázi šílenství už je veškerá léčba „na dlouhé lokte,“ a i když šikovný šaman nebo exorcista dokáže postiženému pomocí rituálu „narovnat duchy“, je zapotřebí také psychoterapie, která odkryje kořenové příčiny, proč se psychika člověka takovým způsobem rozbila.

Ministerstvo kouzel varuje: Potlačená sexualita vede ke strašení!

Ačkoliv to může znát na první pohled neuvěřitelně, sexuální nepohoda je vůbec nejčastějším zdrojem potíží s duchy. Nevíme přesně proč, ale duchovní bytosti naše sexualita fascinuje a reagují na ni, když ji neprožíváme harmonicky. V historických kulturách, které znaly posedlost, si často badatelé všímali této souvislosti. Tak například indické ženy, provdané proti své vůli nebo za násilnického manžela, brzy začaly jevit známky posedlosti, křičet obscénnosti a ničit věci. V druhé polovině 19. století si jeden ruský realistický spisovatel povšiml souvislosti mezi domácím násilím a sexuálním zneužíváním, a fenoménem klikušestvo, což je stav démonické posedlosti křičícími duchy.

Vedle zneužívání může také hrát roli samotná probouzející se sexualita, hlavně u dívek v pubertě. První menstruace způsobí u hrdinky románu Stephena Kinga Carrie rozvoj paranormálních schopností. Osobně jsem se setkala s několika znásilněnými ženami, u kterých docházelo k nekontrolovatelným jevům typu poltergeist – praskání skla, výpadky elektrického proudu a podobně.

Sexuální potlačení máme zdokumetováno například v případu hromadné posedlosti jeptišek v Loudunu, který se udál v 17. století ve Francii v klášteře voršilek. Mladý, pohledný kněz, který se stal předmětem jejich milostného zájmu byl nakonec usvědčen z černé magie, z toho, že vysílá démony, a upálen.

Co se může přihodit čarodějnici

S tím souvisí nezvládnuté, zdivočelé nebo vyloženě škodící bytosti, které může nezáměrně povolat do existence jakákoliv magicky nadaná osoba ve chvíli extrémního napětí. Může jít o jednorázovou událost nebo vleklou šikanu či stres, který u magicky nadaných lidí vede ke spontánními vytváření služebných bytostí, které se nakonec osamostatní a vymknou kontrole.

Zdá se vám to přehnané? Ani v nejmenším. Čarodějové by si opravdu měli dávat větší pozor, než obyčejní lidé, protože se kolem nich shlukují neobyčejné síly.

Jak nechytit špatného ducha

Spiritistická deska ouija na vyvolávání duchů se prodává ve hračkářství, ačkoliv tam rozhodně nepatří. Při neuvážlivém hraní si s ní můžete k sobě přilepit duši zemřelého. Špatného ducha můžete „chytit“ z fyzické přítomnosti posedlého člověka, ale také z místa, zejména nějakého nechvalně proslulého prokletého místa. Ideální je vypravit se na takové místo ze zvědavosti s kamarády, pokoušet se tam o nějaké to čarování a věštění a čekat, co tam zajímavého potkáte. Obvykle z takového místa pak skutečně neodejdete sami 😉

Špatného ducha bohužel můžete chytit i při dobře míněném pokusu o exorcismus. Ne nadarmo se vymítání považuje za jednu z nejnebezpečnějších disciplín magie a často před ní mají respekt i profesionálové.

Samozřejmě se můžeme setkat i s negativními následky působení ducha, kterého jsme sami záměrně vyvolali. Tomu se říká démonické zamoření. Nejriskantnější jsou v tomto kouzla na pomstu a uškození nepříteli…

(z vyprávění současného čaroděje) „B. mě tehdy obral o několik set dolarů, což pro mě jako pro studenta nebyly malé peníze. Musel se tím chlubit a já jsem se rozhodl, jelikož jsem si fandil jako mág, že mu udělím lekci, na kterou jen tak nezapomene. Koupil jsem si známou „knihu zlých duchů“, tedy Nižší klíčky Šalomounovy, známé jako Goetie, vytvořil evokační trojúhelník pomocí tří černých svící a volal Furcase, popsaného v knize jako pekelného rytíře, který velel dvaceti legiím démonů. Už jsem s Furcasem pracoval dříve, když jsem studoval Tarot, předpokládal jsem, že ho budu schopen vyvolat bez nežádoucích účinků. Přišel rychle, než jsem dokončil první vzývání. Cítil jsem stejné příznaky, jako před lety: teplota v místnosti klesla, vyložený pocit že na mě cosi z trojuhelníku zírá, a slabý ale povědomý hmyzí zápach. Řekl jsem mu, ať B. zničí život. Zdálo se, že přijal žádost, já jsem nechal svíce hořet a odešel. Když jsem se vrátil, jeden ze svícnů prasknul a vosk se rozlil všude kolem na pečeti ducha. To bylo zjevné znamení, že jsem nad duchem ztratil kontrolu, ale nepřikládal jsem tomu vládu a pomyslel na nekvalitní svícen. Ve skutečnosti trojuhelník evokace má přesně tu funkci, že tvoří ochrannou bariéru mezi mágem a duchem, aby nedošlo ke kontaminaci jeho duše. Brzy začalo být zřejmé, že Furcas plní svůj slib. B. hrál na kytaru; zanedlouho po rituále mu někdo ukradl veškeré vybavení, které stálo daleko víc, než kolik mi dlužil. Když si šel koupit novou kytaru, potkal partu puberťáků, kteří mu sebrali peněženku a jako znamení díků ještě zlámali pár žeber. Těsně před tím, než se tohle stalo, ho opustila přítelkyně. Měl také ten pohled v očích, typický pro lidi, kteří trpí duchovním útlakem, pohled který dokážu popsat jenom jako dutý, prázdný – vypadalo to, jako by ani nežil, nebylo v jeho očích žádné světlo nebo život, jako by ho něco žralo zevnitř. Bohužel, Furcasovi nestačilo zničit život B. Tou dobou si také mí přátelé začali všímat určitých… změn v mojem chování. Začal jsem být fascinovaný Richardem Ramirezem (masový vrah, pozn.), natolik že jsem si pověsil jeho obrázek v ložnici. Staří přátelé se mi začal vyhýbat a já začal být zahořklý a opovrhovat „lidskou smečkou“. Můj smysl pro humor, který byl vždycky trochu hrubší, začal být vyloženě morbidní. Pamatuju se na ten pocit hlubokého odcizení, když jsem se díval na sebe do zrcadla, a ta tvář mi nebyla povědomá. Moje oči se mi nezdály hluboké, ale nepřirozeně zářící. Jednoho dne to přestalo, když přestala na B. také působit moje kletba – měl novou kytaru a novou přítelkyni. Přesto mi trvalo několik let vyléčit se z veškerých následků démonického zamoření. Některá přátelství z té doby jsem ztratil navždy. Nepochybuju o tom, že kdyby to pokračovalo dál, sám bych skončil v soudní síni s maniakálním šklebem a vykřikoval před novináři Satanovo jméno…“

Když duchovní turisté urazí duchy

S rozmachem cestování řada lidí značně podceňuje nebezpečí, které vyplývá z možnosti urazit místního ducha, šamana nebo klid posvátného místa. Typickým problémem mohou být různé „pěkné sošky, africké masky a bubny“, které si turisté přivážejí s sebou, aniž by tušili, k čemu slouží, a pak se docela diví.

Jeden stoupenec brazilského kultu Candomblé, mi vyprávěl, jak se jeden americký turista dostal na pozvání na rituální slavnost do domu kněze, který uctíval bohyni Oshun, zlatou matku bohatství a lásky. Uctívač bohyně se připravoval na invokaci Oshun, a jak je v těchto kultech zvykem, oblékl se celý tak, jak je zobrazována bohyně, aby do něj mohla vstoupit. Měl krásnou saténovou róbu s žlutým šálem, spoustu šperků a makeupu a nakadeřené vlasy. Turista to komentoval sprostými poznámkami. Jeho průvodci jej varovali, aby toho nechal a přestal, ale on si prostě nemohl nechat pro sebe svoje znechucení z toho, že středobodem celé slavnosti je podivný chlapík převlečený za ženskou. Podle toho, co jsem slyšela, neponechala Oshun jeho chování bez odezvy, proklela jej a jako bohyně lásky způsobila, že záhy chytil nepříjemnou pohlavní nemoc.

Neberte, co je mrtvých

Z trochu jiného soudku je historka, kterou mi vyprávěli v čarodějnickém obchodě. Přišla za nimi paní, která si stěžovala u sebe doma na strašení. Nakonec z ní vypadlo, že se vše děje od té doby, co na nedávném pohřbu sebrala z hrobu mrtvého svíci. Jednoduchým řešením bylo odprosit mrtvého a zapálit mu svíčku. Paranormální jevy potom v bytě ustoupily.

Jak nakládat s nepokojnými duchy, a jak si budovat duchovní spojenectví s božstvy a bytostmi ilustruje nový seminář Duchové a bytosti, konající se přesně na dušičky.