Skutečné důvody, proč se nedaří lásku najít

Na úvod mám pro vás dobrou zprávu. Když hovořím s lidmi, kteří jsou delší dobu sami nebo mají pocit že se jim nedaří ve vztazích tak, jak by chtěli, často vyvstane i otázka

„Jsem prokletý?“

Prokletí na lásku skutečně existují, ale nebývají skoro nikdy tou hlavní příčinou, proč je člověk sám.

Pojďme se podívat společně na tři nejtypičtější příčiny toho, proč se vám nedaří nikoho najít.

Můžeme si je představit jako vrstvy. První je na povrchu a týká se skoro všech, kdo se ocitli nezadaní. Druhá je pod ní a týká se menšího množství lidí v určitých životních fázích. Třetí je kdesi v hlubinách a zůstává často mnoho let nerozeznaná. Většina lidí, kteří mne vyhledají, najde řešení v první a druhé vrstvě.

PŘÍČINA PRVNÍ:

Ve svém životě nepotkáváte dostatek vhodných lidí

Jinými slovy nemáte dostatek příležitostí seznámit se. Kdy jste naposledy byli na nějaké společenské akci, kde jste potkali nové lidi? Pokud se pohybujete stále v těch samých kruzích, narážíte na to, čemu se říká vylovený rybník. Nezadané protějšky jste nejspíš dávno oťukali, a nové se neobjevují na vašem radaru příliš často.

Je to tak: většina lidí po třicítce je zadaná v dlouhodobých vztazích. Ti, kteří nejsou, jsou často zaneprázdnění prací, péčí o dítě nebo o stárnoucí rodiče a na diskotéce je nepotkáte. Přesto lidé navazují vztahy, uzavírají druhá a třetí manželství, a prožívají lásku až do vysokého věku. Není potřeba házet flintu do žita. Potřebujete si jen poctivě položit otázku,

Kolik jste potkali potenciálních protějšků za poslední rok nebo dva?

Je odpovědí dva nebo tři? Pak musíte se sebou něco urychleně dělat. Tímto tempem můžete čekat věčně a zestárnout při tom. Je-li odpovědí deset a více, pak zřejmě máte šanci někoho potkat i ve svém běžném životě, na který jste zvyklí. Seznamování je o štěstí, avšak je to také hra čísel – otázka pravděpodobnosti. Pokud jste sami a štve vás to, budete se cítit lépe pouze tehdy, když budete vědět, že pro splnění svého přání každý den něco děláte. To znamená, že budete muset vybočit ze zajetých rutin, a zvýšit průtok nových lidí svým životem.

Vezměme si příklad Kláry. Klára je mladá žena, která dojíždí každý den z Kladna do Prahy. Veškerý čas tráví v práci nebo v autobuse. Mimo to si ráda zajde na kosmetiku nebo do fitka, přirozeně do dámského. Žádné muže kromě těch v práci nepotkává. Katka je atraktivní a chodí hezky upravená, zřejmě by ji tedy nějaký muž mohl oslovit i na veřejnosti. Na to je ale nejspíš nebdělá a věčně kouká do telefonu. Všichni její přátelé jsou zadaní. V Praze navíc nikoho moc nezná…

To je typický příběh. Není na něm nic zakletého. Seznámení je prostě potřeba jít vstříc.

Pro část lidí je představa, že by měli něco aktivního udělat, nepřijatelná. Mám na mysli zejména využít k seznamování určené služby, které vám úvodní kontakt zprostředkují. Přesto díky dohazovačům dříve vznikala většina vztahů. Potkala jsem za svůj život již desítky lidí, kterým seznamovací služby pomohly ke vztahu. Ne každý na to má žaludek a nervy. Určitý typ lidí seznamky nevyhledává a seznamuje se v běžném životě. Může se vám to podařit také.

Je však nutné si říct, že většina lidí potřebuje razantně zvýšit průtok nových mužů či žen ve svém životě. Pokud nikam nechodíte a seznamku odmítáte…. jak si představujete, že se s někým můžete seznámit?

Vždy mne pobaví dáma ve středním věku, která se mi s vážnou tváří svěřuje, že má fantazii, že ji někdo osloví až půjde s košem.

Zeptala jsem se, jak chodí oblečená když jde s košem a kde mají popelnice.

Samozřejmě chodí v teplákách a koše jsou v pustém vnitrobloku, kde narazí maximálně na bezdomovce.

Když se hovoří o tom, že si máme vizualizovat svá přání, nemá se tím na mysli planá fantazie tohoto druhu, popsaná výše. Někteří lidé možná poněkud špatně chápou duchovní učení o zhmotňování a vizualizování si přání. Představují si, že to k nim přijde samo a jít tomu vstříc by snad bylo i urážkou dokonalosti Vesmíru v jejich očích.

…a opravdu musím chodit ven?

Samozřejmě, namítnete, jsou známy i příběhy lidí, kteří se seznámili třeba s někým, kdo jim přivezl pizzu, když seděli doma v teplákách. Důležitější, než cílevědomé vyhledávání kontaktů je totiž duchapřítomnost. U žen je to jakési vyzařování toho, že si žena přeje být oslovená, a že by mohla být nezadaná. Což skutečně nikdo na čele napsáno nemá, zkuste se do muže trochu vcítit. Pokud vás již někdo osloví, na úvodní kontakt, je třeba reagovat pozitivně, a vyměnit si telefonní čísla. Pokud to neuděláte, můžete o tajemném cizinci z vlaku snít po zbytek života.

Jsou lidé, kterých se tento problém netýká, protože ve své profesi mají příležitostí k seznámení dost. Pracujete-li jako konferenciér na plesech nebo třeba jako recepční, potkáváte denně mnoho lidí. Problém, kde někoho potkat, nemívají také celebrity, kteří tráví valnou část života ukazováním se na různých večírcích. Vy ale nejspíš nejste ten případ.

Možná máte nějaké zájmy, kde se lidé opačného pohlaví příliš nepohybují. Jak pravil jeden můj klient, „Je mi jasné, že s klukama na rybách ji nepotkám.“

Jak konkrétně zvýšit průtok nových lidí pojednáme v některém z příštích článků, případně se to dozvíte na semináři nebo u mne. Dobrá zpráva je, že možnosti jsou a je pak už jenom na vás, jaké cesty si vyberete. Může to být velmi vzrušující fáze života, kdy vás nic neváže k minulosti a můžete potkat kohokoliv a skončit s ním kdekoliv. Tato situace je příznivá, protože je snadno řešitelná. Pokud ale stav, kdy nikoho nepotkáváte, zakrývá jiné, hlubší důvody, je situace poněkud složitější a musíme se porozhlédnout po druhé vrstvě.

PŘÍČINA DRUHÁ:

Ve skutečnosti netoužíte po vážném vztahu

Na Praktické magii všem vykládám o tom, že jednou ze čtyř čarodějových sil je Touha. Touha samotná může být u některých lidí natolik silná, že jim splnění přání přivede, a rituál k tomu ani nepotřebují.

Pokud je někdo od rozvodu ve třiceti patnáct let sám, nebo je mu čtyřicet a nikdy nežil s protějškem ve společné domácnosti, je jasné, že to je životní volba, která vyplývá z jeho osobnostního založení a ne z toho, že nikoho nemůže potkat.

Na tom, být sám, není nic špatně. Vždy takoví lidé byli. Problém nastává, když je člověk s takovou situací nespokojený, ba přímo frustrován. Takový člověk za mnou často přijde a stěžuje si, hledá odpovědi na otázku, jak se mu to stalo, balancuje mezi snahou o změnu a rezignací. Často si sám pro sebe vytvoří nějaké vysvětlení, proč tomu tak je, tato vysvětlení nebývají sama k sobě příliš pravdivá. Pokud budete trvat na tom, že chcete jenom nádherného milionáře, který vás osloví, až půjdete s košem, skutečně sami zůstanete a můžete si namlouvat, že je to třeba tím, že máte příliš vysoké nároky nebo že takoví muži už nejsou nebo najít nějakou jinou příčinu, která se nedotkne toho, co je v takové situaci jádrem:

Jste sami, protože nechcete být ve vztahu

V současném stavu člověka drží síla zvyku, nechuť a neochota měnit svoje rutiny, obava a strach ze zklamání, z opakování špatných zkušeností se seznamováním. Pustit do svého života nového člověka znamená riskovat zranění a zklamání. Pro některé lidi jsou vnímaná rizika tak velká, že jim to za to nestojí. Nebo jim vyhovuje stav svobody, kdy do jejich samostatnosti nezasahují vztahy, a daří se jim proto vytvářet jen různé tajné, nezávazné vztahy nebo vztahy na dálku či platonické vztahy.

K prozkoumání vašich vnitřních přesvědčení slouží cvičení, kdy si na obě strany papíru napíšeme důvody „pro“ a „proti“ vážnému vztahu. Co by se změnilo na vašem životě? Oč byste přišli? Čemu byste museli čelit?

Podrobnější instrukce najdete v článku Tajemství magie lásky a Jak si správně přát partnera. 

Pokud dojdete k závěru, že vaše přesvědčení pro vztah nejsou příliš silná, stačí pro začátek přiznat si to. Dá se to řešit, pokud si to člověk uvědomuje a je ochoten přiznat si, že problém je v něm, respektive že jeho současné motivace a vnitřní rozložení sil mu samotnému nedovolují, aby blízký vztah navázal. Může se těšit z mileneckého vztahu nebo se třeba věnovat tomu, co jej baví a někoho si najít později, až bude začne spatřovat více pozitivního hodnotu ve vztahu.

PŘÍČINA TŘETÍ:

Nedaří se vám vztahy, protože za sebou táhnete trauma z dětství

Toto se týká lidí, kteří ve své podstatě nikdy žádný opravdu vážný intimní vztah nenavázali, nebo z něj brzy utekli, často z důvodů, kterým sami nerozumí. Nebo mají za sebou sérii vztahů s nevyhovujícími partnery, ve kterých se objevovalo zneužívání, násilí, závislosti.

Často se v jejich životním příběhu objevuje něco netypického v otázce domova: velmi často se s tím potkávám u Čechů, kteří odešli do zahraničí. Tito lidé jsou často “stále ne útěku” před minulostí. Jiní zase naopak nikdy neodešli z domu a stále žijí u rodičů. Pokud se někomu nepodařilo si v dospělosti vybudovat vlastní domov a s někým jej sdílet, je to vždy následek selhání původní rodiny, která mu k tomu neposkytla dostatek pozitivních vzorů.

Lidé si bohužel to zlé, co se jim stalo, v různé míře nepřipouštějí. Možná o tom vědí, ale mají pocit, že “už proto udělali dost, už to nechcou otevírat” nebo žijí s pocitem, že se jim nic tak strašného nemohlo stát, protože jejich rodiče byli přece slušní a vážení lidé a podobně. Mají pocit, že to v čem žijí a co prožili, je normální, ale jak pravil cynik, “člověk si zvykne i na koncentrák.”

Velký varovný signál je přítomnost mlhy, chybějících vzpomínek, depresí nebo dokonce sebevražedných sklonů již v dětství. Uzdravení se z jedovaté rodiny je paradoxně je poněkud snazší pro lidi, v jejichž rodinách se odehrával alkoholismus a násilí, protože tyto věci se neutají a jsou společností odsouzené. Sexuální obtěžování naopak může probíhat skrytě a je natolik traumatizující pro dětskou psychiku, že jej velmi často vytěsňuje z paměti. Nezpracované trauma se také může projevit v psychosomatické podobě formou záhadných potíží, migrén atp.

Trauma z dětství člověk nemůže řešit, dokud nenasbíral dost síly. Vyžaduje to určitou autonomii, člověk musí opustit místo, kde to všechno prožil, jinak se nehne z toho marasmu, působí na něj příliš silné síly které udržují status quo. Musí mít dost peněz, energie a času, aby se práci na sobě mohl věnovat. Musí mít oporu někoho – terapeuta přátel, partnera, kteří mu jeho prožitky potvrdí a nebudou se jej snažit umlčet, naopak jej budou v hledání pravdy o minulosti podporovat.

Duchovní techniky jsou účinné, protože se člověk může opírat o víru. Člověk se vyléčit může, ale jeho rozhodnutí musí být radikální – musí to chtít více, než cokoliv jiného…