Proroctví na rok 2021 – Co čeká Českou republiku?
Každý rok publikuji svoji věštbu, proroctví do nového roku pro svoje čtenáře a příznivce. Pokud jste dorazili na tuto stránku, zřejmě to není náhoda. Má poslední věštba o uplynulém roce byla mnohým nápomocná. Dočkali jsme se i „odkládání masek“, o němž nikdo nemohl tušit, jak doslovné to bude…
Proroctví na rok 2021
Obrazy, které vidím, tentokrát začínají zprudka a jsou nemilosrdné. Lidé se budou měnit ve zvířata a ukáže se podlost moci. Přijde období velkého boje mezi zvířecí přirozeností, jakousi přírodou která je prostá a znevažovaná a mezi civilizací, která se i přes všechny své vymoženosti stává zvrácenou, jako se tomu stalo už mnohokrát, naposledy při skonu Atlantidy. Bude se zde ve velkém opakovat karma této poslední velké lidské říše.
Toto vše povede k tomu, že se odhalí mnohá tajemství na osobní i kolektivní rovině. Mnoho lidí začne vidět své minulé životy a zejména to, jak tam byli spoutáni a poníženi a jak byli uvedeni v omyl, že se mají zřeknout svého vědění poznání. Mnoho lidí najde opět vztah ke starověkým bohům a najdou v sobě díky tomu jistotu. Toto nově nalezené poznání a jistota je bude chránit před melancholií a depresí.
Pohyb událostí se bude velmi zrychlovat. Řadu lidí čekají mysteriozní a romantické tajné schůzky a tajné korespondence. Tito lidé mohou vstoupit do vašeho života jen na krátko, ale přinesou do něho velké podněty. Jako kdyby proletěla kolem padající hvězda.
Mnoho lidí najde smíření se svými karmickými partnery a s lidmi, kteří v minulých životech byli jejich partnery nebo jinými blízkými osobami a došlo mezi nimi k nějakému rozkmotření. Měsícem léčení bude březen. Některé z těchto vztahů budou moci postoupit do nové roviny smíření, ale jsou to jenom ty, kde na tom nějak pracují obě dvě duše.
Arogance moci se v roce 2021 plně vyjeví. Je zde rudá půda a rudá nebesa… význam tohoto symbolu již ponechám na vás, milí čtenáři.
Letní škola magie
Naučte se principy magických rituálů a čarování, každý týden s jednou zábavnou lekci, která vám přijde e-mailem. Zaregistrujte si můj bezplatný kurz a podívejte se, jaká mystéria nás čekají společně.
- Anima Noira
14 Komentáře
Vložit komentář
nový web
Sabaty
Konstelace
Skupina on-line
Taky bych řekl, že to bude docela mazec.
Pro odlehčení sem vkládám jeden můj „prorocký“ sen, který se však týká podstatně vzdálenější budoucnosti.
Sen o návštěvě budoucnosti
(v noci z 6. na 7. dubna 2017)
Uteklo nějaké to desetiletí a já už bytuji v záhrobí. Občas tu pro nás pořádají jednodenní zájezdy do hmotného světa, abychom se mohli podívat, co je tam nového, případně i pohovořit se svými blízkými. Na jeden takový zájezd jsem se přihlásil. Protože odtud máme i telefonické spojení, byť ne vždy fungující, zavolal jsem Jitce na mobil a domluvili jsme se, že si dáme sraz ve třináct hodin v Mostecké ulici.
Cestuji mikrobusem ještě s několika dalšími účastníky zájezdu. Řidič nás postupně vysazuje. Mě vyklopí jako posledního na místě, kde končí Karlova ulice a začíná Karlův most. Je hluboká noc, ale přesto zde panuje čilý turistický ruch. Jdu po mostě a všímám si, že sochy jsou jasně osvětleny. Pod každou z nich stojí voják mostní stráže oblečený v parádní anglické uniformě. Zeptám se chlápka, který zde právě provádí skupinu čínských turistů, proč mostní stáž v Praze nosí anglické uniformy. On na mě udiveně pohlédne a řekne, že všichni vojáci mostní stráže v celé Evropě přece nosí anglické uniformy.
Došel jsem do Mostecké ulice. Zdá se, že do třinácti hodin zbývá ještě spousta času. Při přesunu z destinace, kde čas neexistuje, do destinace, která podléhá omezením času, jsou někdy trochu problémy se synchronizací. Tak prostě jenom stojím a čekám, až to organizátor zájezdu napraví. A najednou jako kdyby někdo přetočil hodinové ručičky. Bleskurychle se rozední, slunce si to hasí po obloze jak vykopnutý fotbalový míč a zastaví se v pozici, kde má být ve třináct hodin. Jitka už je tady a právě končí nějakou předváděcí akci, na kterou se dostavily převážně děti se svými rodiči. Účelem akce je přesvědčit rodiče, aby zapsali své ratolesti do kurzů čínštiny. O kurzy je evidentně velký zájem.
Dva Číňané začnou odněkud nosit krabice s konzervami a rovnají je na improvizovaný pult. „Čínský čaj za akční cenu,“ informuje Jitka veřejnost. U pultu se okamžitě začne tvořit fronta. Vezmu jednu plechovku do ruky a zatřesu s ní. Uvnitř to zažbluňká. Přečtu si popisku, která je překvapivě stručná: Osvěžující a zdraví prospěšný nápoj vyrobený z pravého čínského čaje dle tradiční receptury.
Jitka mi vysvětluje, že čínská vláda začala podporovat tradiční čínskou alchymii. Toto je její první produkt, který se objevil na trhu. Preparát dokáže odstranit z těla nahromaděné škodlivé látky včetně jedovatých metabolických zplodin, které organismus normálně nedokáže sám vyloučit. Výsledkem je výrazné zlepšení kondice a dokonce i znatelné omlazení a prodloužení života. Lektvar kromě toho zvyšuje imunitu a prakticky dokonale chrání před civilizačními a jinými chorobami. Stačí vypít jednu plechovku ročně. Farmaceutické firmy hrozně vyváděly, když se to začalo prodávat, ale nemohly nic dělat. Přípravek totiž není registrovaný jako lék, nýbrž – hahaha – jako doplněk stravy. Koukám, že Jitka vypadá pořád tak, jak si ji pamatuji, tj. asi na čtyřicet let, ale přitom jí teď už bude hodně přes osmdesát.
Ptám se, jak to dopadlo s islamizací Evropy, jíž jsem se svého času obával. Jitka říká, že po té události v Anglii zvítězil zdravý rozum a islám je nyní v Evropě zakázaný. „A co muslimové?“ zajímám se. Jitka na to: „No, muslimové teď v Evropě už, ehm, jaksi žádní nejsou. Při deislamizaci Evropy nám hodně pomohla právě Čína – logistickou i technickou podporou a v neposlední řadě také personálně. Zkrátka to nakonec všechno dobře dopadlo. Vždycky jsem ti říkala, že jsi moc velký pesimista. Škoda, že ses toho nedožil.“
😮
no tedy…
Taky Vám tam vychází moudrá žena která bude mít osud lidstva ve svých rukách? Mě pořád vychází že lidé distanou trest který si zaslouží. A že všechno má svůj důvod. Že příjde jezdec apokalypsy. Že na lidech bude zda li se zmoudří nebo padnou do skázy. Že budou závistivě soupeřit o moc a úmyslně dělat zle. Ale že se jim to vrátí. No co si budeme povídat lidi jsou zlý a potřebují pořádnou lekci.
🙂
Pro případ, že by někoho zajímalo, jak to dopadne s koronavirem, bych tady měl ještě jeden optimistický sen. Ale pozor, vize se nevztahuje k roku 2021!
Sen o svátku trávy
(v noci z 10. na 11. prosince 2020)
Devětadvacátého dubna se slaví Den vítězství lidstva nad koronavirem, zvaný též svátek trávy. K likvidaci viru nepřispěla žádná vakcína, nýbrž lék, který byl izolován z jednoho druhu trávy. Po vyléčení všech pacientů nebyl už nikdo, kdo by mohl nakazit zdravé lidi, a virus bez hostitelů nepřežil. Svátek vznikl v USA, odkud se rozšířil téměř do celého světa. Myslím na to, že těch svátků je na přelomu dubna a května nějak hodně: 29. dubna svátek trávy, 30. dubna svátek Beltine neboli Den čarodějnic, 1. května svátek práce.
Mladší osoby slaví svátek trávy tím způsobem, že vysedávají na trávě v parcích, veřejně popíjejí alkohol, především pivo z plechovek, kouří „trávu“, což policie v onen den toleruje podobně jako toleruje odpalování petard o silvestrovské noci, a věnují se sexuálním radovánkám. Starší generace chodí pařit do hospod, které v ten den vysloveně praskají ve švech. Součástí svátku jsou i další prvky. Ženy nosí sukénky z trávy, i když častěji je nahrazují rákosovými minisukněmi, které dovážejí a prodávají Vietnamci. Běžné jsou i slaměné kloboučky ozdobené živými květinami. Také u mužů lze sem tam vidět nějaký ten slamák s kytkou nebo aspoň snítku „trávy“ na klopě.
Vyrazil jsem do parku, abych se podíval, jak to tam dnes žije. Nějaká slečna na mě volá, abych s ní šel slavit svátek trávy. Koukám, že má opravdovou sukničku z trávy – tu si snad zhotovila sama – a její klobouček zdobí fialky. Říkám, že ve svém věku už na trávě sedět nemohu. „A do kolika let může člověk sedět na trávě?“ ptá se slečna. Odpovím, že maximálně do pětatřiceti let, a ona se směje: „Tak to mám ještě dobrých patnáct let času!“ Ale co kdybychom šli slavit do hospody? No to by šlo, stejně jsem tam měl namířeno.
Přijdeme k jedné hospodě, kde musíme projít bezpečnostní kontrolou. Jde o zvyk, jehož smyslem je připomenout si truchlivé časy, kdyby byly hospody kvůli epidemii zavřené. Je tam nějaká místnost, přepážka, okénko nebo jenom hlídač s páskou BEZPEČNOSTNÍ KONTROLA, jehož se hosté musí zeptat, zda je vstup do hospody bezpečný. Odpověď je přirozeně vždycky kladná. Tady mají k tomu účelu místnost. Zaklepeme na dveře, vejdeme a pozdravíme. Za stolem sedí skutečná policistka a ještě než se stačíme na cokoli zeptat, vybafne na nás: „Nejste náhodou ti dva vrazi, po kterých pátrám?“ Svorně zavrtíme hlavami. Ona na to: „Co se dá dělat. Hned jsem si to myslela. Bylo by příliš snadné, kdyby se mi přišli sami přiznat. Klidně můžete jít dovnitř. Je to tam bezpečné. Jenom je tam pěkně narváno a nakouřeno.“ Sedíme v hospodě, povídáme si, pijeme pivo, slečna vytáhla z kabelky jointy.
Vedu slečnu z hospody. Je třeba doprovodit ji domů, protože je roztomile připitá, zhulená a patřičně rozjásaná. Procházíme úzkou uličkou. Chodník je na jednom místě pokrytý čerstvým travnatým drnem. Slečna se zastaví, chvíli zamyšleně hledí na drn a pak tázavě pohlédne na mě. Úplně jsem zapomněl, že součástí oslav jsou i sexuální radovánky. Říkám, že tady to dělat nechci, protože mi ten drn připomíná zatravněný hrob.
To je veselé! 😀
Velmi zvláštní prognóza.
Také jsem měla sen. Bytosti antracirové třpytící se pleti co páchli kouřem přišli napadnout lidstvo. Mým úkolem bylo hrozbu odvrátit mírem v duši. Jedna z bytosti mne semkla tvrdě v naručí a šeptla do ucha: „I know who you are Elohim…“
Asi se něco žene….
Dnes jsem našel na webu (Seznam/Novinky)
Nostradamovo proroctví na rok 2021. Cituji:
Astrologové a jiní ezoteričtí vykladači se každým rokem předhánějí ve výkladech Nostradamových čtyřverší, takzvaných quatrainů, které francouzský učenec seřadil po stovkách do takzvaných centurií. Podle těchto vykladačů Nostradamus na příští rok předpověděl toto:
Po velkém problému pro lidstvo, větší je připraven.
Velký hybatel obnoví věky:
Déšť, krev, mléko, hlad, železo a mor.
Uzřen nebeský oheň padající v mohutných jiskrách.
Další quatrain se má vztahovat také na příští rok:
Pár mladých lidí: Napůl mrtvý to započne.
I přes zášť způsobí mrtvý, že ostatní zazáří
A na vznešeném místě
Objeví se mocná zla
Podle zvěstovatelů apokalypsy to značí, že lidstvo čeká hladomor, rozličné konflikty a zkáza přicházející z nebes (asteroidy nebo rakety?). V případě druhého čtyřverší střízlivější usuzují na vzestup některé z ideologií (podle vlastního přesvědčení si můžete vybrat neonacismus či neomarxismus), ti s větší fantazií pak vsázejí na příchod zombie.
Pri precteni vaseho prorockeho snu se mi vybavil clanek, ktery jsem kdysi nekde cetla. Psalo se tam, ze v daleke budoucnosti nebude bila rasa, ze vsichni budou asijske rasy. Podle vaseho snu by to odpovidalo
Přiznám se, že vzdálenější budoucnost mi zas až tak nedělá starosti. Spíše by mě zajímalo, kdy vláda zase otevře prádelny a čistírny. A kdy hospody? Neuměl by to někdo nazřít?
Tak ještě něco optimistického…
Sen o Posledním soudu
(v noci z 9. na 10. března 2021)
Na webu se objevila zpráva, že letos přijde Poslední soud. Je tam uvedené přesné datum a hodina s tím, že událost začne na Letenské pláni v Praze. Pomyslím si, že lidem už fakt hrabe. Je to typický fake. Poslední soud se přece má odbývat v nebi a ne na nějakém plácku a když už, tak by snad lépe posloužil kopec, třeba Vyšehrad nebo aspoň Petřín, tedy pokud to nutně musí začít v Praze. Přesto se tam ze zvědavosti jdu podívat.
Shromáždili se tam nějací lidé, ale není jich nijak mnoho. Nic se neděje. Najednou se na pláni objeví tři andělé s pozouny. Měří dobré dva metry a mají křídla jako husy. Jeden má lidskou hlavu, druhý tygří, třetí hlavu divokého kance. Lidé začnou s až nedůstojným spěchem ustupovat. Já naopak vykročím andělům vstříc.
„Zdravím, pánové,“ oslovím je. „Vy jste henochiánští, že? A jakpak to, že tady vidím jenom tři polnice, když podle Apokalypsy jich má zaznít sedm?“ Odpoví mi anděl s lidskou hlavou: „Na smetení toho vašeho bordelu budou stačit tři.“ No dobrá, nebudu se hádat se třemi dvoumetrovými borci. Těším se, že ještě před koncem světa uvidím tygra a kance troubit na pozoun.
To je dobrééé!
Obživli nám sopky po celom svete. Až na Yellounstoun, zatiaľ. V ostatnom čase mi chodia do cesty také mini informačné omrvinky. Polnice na YT, pohanský kalendár, latinské preklady názvov liekov, firiem … no je toho fakt dosť. Začalo to pohľadom na oblohu keď mesiac bol tam kde nemá svoje miesto, dva krát blikol ako žiarovka pred vypálením a zmizol. Upozirnili ma moje 3 mačky ktoré fascinocane sledovali niečo za oknom. Bývam na 2poschodi teda žiadny strom ani vtáky, na zvuk granul 1x nereagovali. A tam to začalo
Další „vizionářský“ sen:
Sen o návštěvě lékaře
(v noci 5. na 6. dubna 2021)
Někdo mě veze autem do Jistebnice k praktickému lékaři. Napadne mě, že pokud se tam lékařské povolání dědilo v rámci rodiny, tak by mě teď mohl ošetřovat potomek lékaře, který mi kdysi léčil mé dětské bronchitidy. Jsme na místě. Ordinace je ve stejném domě jako dřív. Na ceduli u dveří čtu mně známé příjmení, i když křestní jméno je jiné. Jdu po schodech nahoru, pak vpravo do čekárny, celkem nic se nezměnilo. Je tam jen pár pacientů. Vyjde sestra a zeptá se mě na jméno a rok narození. Netrvá dlouho a jsem vyzván, abych vstoupil do ordinace.
Doktor má před sebou moji kartu, která se nějakým zázrakem dochovala. Říkám, že jsem se léčil už u jeho otce. „Mýlíte se,“ opáčí lékař, „léčil jste se u mého praděda. Tak co vás trápí? Doufám, že ne zase bronchitida?“ Říkám, že se celkově cítím mizerně a že mám pocit, že právě umírám. Doktor mě vyšetří a uklidní mě, že v tuto chvíli rozhodně neumírám. „Ale ve vašem věku vás to může potrefit v podstatě kdykoli.“ Pak mi vysvětlí, že pro mě nemůže nic moc udělat, protože lékařská věda v současnosti disponuje mnohem menším množstvím medikamentů i možností léčby než dřív. „No nic, počkejte chvíli v čekárně, namíchám vám nějaký preparát, po kterém byste se měl cítit líp. Ještě mi v lékárně ledasco zbylo. Nejste alergický na opiovou tinkturu?“ Odpovím, že nevím, protože jsem ji nikdy neužíval. „Alergii na opium neguje,“ diktuje lékař sestře, která zapisuje údaje do karty.
Znovu sedím v čekárně. Někdo se se mnou dá do řeči a ptá se, odkud jsem a jak jsem se dopravil do Jistebnice. Říkám je, že bydlím v Praze a že mě někdo přivezl autem. „A kde vzal benzín?“ vytřeští tazatel oči. Zalovím v paměti a řeknu, že dopravu mi zajistila organizace pečující o válečné veterány. Možná jsem se nevyjádřil úplně přesně, ale nějaký takový statut určitě mám, protože jsem někdy proti někomu bojoval, jenom už nevím kdy a proti komu. Muž uznale pokývá hlavou. „Tak to jo, ministerstvo obrany má pod palcem prakticky všechny zásoby pohonných hmot. Musí mít, kvůli ostraze státní hranice. Vlastně jsme nedopadli až tak špatně,“ mudruje dále muž. „Všechno tady funguje v omezeném režimu pouze na národní, místy až kmenové úrovni, ale aspoň nestrádáme hladem a kromě každodenní střelby na hranicích se tu v podstatě neválčí. To leckde jinde v Evropě – hrůza pomyslet!“
Jen bych rád uvedl do záznamu pro pozdější srovnání s realitou: Nedovolil bych si to nazvat snem, spíše zábleskem budoucnosti (ne nutně v této realitě) – duben 2024. A bude to veliký p*ůser. Nebudu uvádět detaily, nechci nikoho strašit, takže jen asi takhle: Byl jsem v Srbsku, za války s kosovskými Albánci, zažil jsem „humanitární bombardování“ a nebyl jsem tam jako civilista, ale zážitky tam byly proti tomu záblesku budoucnosti asi jako dovolená na Tahiti..